My jsme si takhle jednou zapnuli přímý přenos z parlamentu. No, a musím říct, že kdo čekal politickou debatu, dostal spíš přímý přenos z manželské poradny. Jen s tím rozdílem, že v té poradně alespoň někdo občas uzná, že se spletl.
Opozice bouří, vláda kroutí hlavou, a každý z nich je přesvědčen, že právě on zachraňuje republiku. V jednu chvíli se dokonce poslanci dohadovali o pořadí, kdo bude mluvit dřív – což vypadalo jako soutěž v karaoke, kde vítězí ten, kdo nejdéle drží mikrofon. A předsedající? Ten to celé sleduje s výrazem učitelky, která už dávno ví, že ten třídní výlet do Poslanecké sněmovny byl špatný nápad.
A co my, obyčejní diváci? My si doma nalijeme kávu, poslechneme si pár řečí o odpovědnosti a morálce – a pak zjistíme, že z celého přenosu si pamatujeme jen to, že mikrofon pískal a jeden poslanec se urazil, protože mu do řeči skočil někdo s větší preferencí.
A z toho plyne, že když dva mluví o demokracii, třetí mezitím zjišťuje, jak vypnout televizi.
