Václavův sloupek – Občanské Listy.cz

Umělá inteligence v politice – konečně někdo, kdo přemýšlí!

Václav Jedlička — Fri, 10 Oct 2025 10:09:10 +0000

My jsme si říkali, že až jednou přijde do politiky umělá inteligence, začne to dávat smysl. Jenže ouha – ona by se tam musela nejdřív dostat přes přísné výběrové řízení, kdy by hned po první otázce „Proč chcete být ministrem?“ zkolabovala při výsledném výpočtu, že „logický důvod neexistuje“.

Politici se dnes tváří, že AI konečně nahradí omylné úředníky. Ale kdo nahradí politiky? To by musel být algoritmus, který by se dokázal přesvědčivě hádat sám se sebou, periodicky a protichůdně by měnil názor a přitom si myslel, že ho nikdy nezměnil. Takový software by měl jméno „NON ERROR Verze 3.0“.

A ikdyby se náhodou robot stal premiérem, největší problém by nebyl v tom, že nemá city. Ale v tom, že pracuje přísně logicky. Opozice by pak hlásala: „My chceme restart!“ A lidé: „My chceme návrat k továrnímu nastavení!“

A z toho plyne, že dokud má člověk své ego a robot vypínač, předání moci do „rukou“ AI se bát nemusíme – pořád tady ještě vládneme my. Jen občas to vypadá, že jsme si software zapomněli aktualizovat.

Když opozice mluví, vláda poslouchá – ale jen do konce věty

Václav Jedlička — Thu, 09 Oct 2025 09:53:56 +0000

My jsme si takhle jednou zapnuli přímý přenos z parlamentu. No, a musím říct, že kdo čekal politickou debatu, dostal spíš přímý přenos z manželské poradny. Jen s tím rozdílem, že v té poradně alespoň někdo občas uzná, že se spletl.

Opozice bouří, vláda kroutí hlavou, a každý z nich je přesvědčen, že právě on zachraňuje republiku. V jednu chvíli se dokonce poslanci dohadovali o pořadí, kdo bude mluvit dřív – což vypadalo jako soutěž v karaoke, kde vítězí ten, kdo nejdéle drží mikrofon. A předsedající? Ten to celé sleduje s výrazem učitelky, která už dávno ví, že ten třídní výlet do Poslanecké sněmovny byl špatný nápad.

A co my, obyčejní diváci? My si doma nalijeme kávu, poslechneme si pár řečí o odpovědnosti a morálce – a pak zjistíme, že z celého přenosu si pamatujeme jen to, že mikrofon pískal a jeden poslanec se urazil, protože mu do řeči skočil někdo s větší preferencí.

A z toho plyne, že když dva mluví o demokracii, třetí mezitím zjišťuje, jak vypnout televizi.

Revoluce v klidu

Václav Jedlička — Fri, 19 Sep 2025 08:30:25 +0000

Ve Francii blokují statisícové davy demonstrantů ulice, v Británii se šikují miliony občanů a USA jsou na nohou. A co v Česku? Tady se tradičně chodí do práce – i když se zrovna otáčí dějiny.

Evropa je zvyklá být v určitých období hlučná. V Paříži demonstranti zapalují popelnice, v Londýně stojí doprava, v Berlíně to vře. My Češi jsme naproti tomu objevili jedinečný recept: revoluci po směně. Vždyť i v listopadu 1989 se v klidu poctivě chodilo do ČKD bez sebevětších stínů na duši. To je taková naše národní specialita. A když už se šlo na demonstraci, tak až po šichtě. To aby člověk neztratil prémie.

Možná je to národní temperament. Zatímco jinde lidé skandují hesla, vzduchem létají dlažební kostky a mávají transparenty, u nás se stojí s plným nasazením u soustruhu. Zatímco ve světě se dělají převraty, u nás se dělá svačina. A když už se sejdeme na náměstí, tak hlavně proto, že tam hraje kapela a mají dobrý svařák. Hlavě klídek tabáček pohoda.

Ale nenechte se oklamat běžícím stojem soustruhu, protože tento zvuk rovněž symbolizuje překvapující konec všemu zavedenému. A to vždy a neodvratně. Češi to nazvali osudovými osmičkami.

A z toho plyne, že česká cesta ve zlomových okamžicích hystorie je vždycky o něco tišší. Když ve světě probíhají revoluce, u nás probíhá rušný hospodský neklid. A většinou i odpolední směna. Ale nakonec to jsou právě oni, kdo pomáhjí dokončovat zvraty dějin.

Kdyby dnes promluvil Dubček: Slovo minulosti pro naši současnost

REDAKCE | Občanské Listy.cz — Fri, 19 Sep 2025 06:38:47 +0000

Smyslem tohoto textu není vracet se jen do historie, ale nabídnout inspiraci a poselství, jež Alexander Dubček vždy nesl: důraz na lidskost, solidaritu a dialog. Věřili jsme, že i v dnešním světě, plném sporů a nejistot, mohou jeho slova znít aktuálně a povzbudivě. Proslov, který držíte v rukou, vznikl jako redakční počin – snaha o zachycení toho, jak by možná znělo poselství muže, který v minulosti dokázal dát naději celé jedné generaci. Je to slovo minulosti pro naši současnost. Předem se omlouváme za případné nedokonalosti, ale poselství vzniklo z mixu dostupných informací a v dobré víře. Vše bylo vytvořeno v českém jazyce.

Drazí spoluobčané, občané této země, přátelé, které spojuje láska k domovu,

v těchto dnech znovu cítíme, že mezi námi vítr bouří – politický, společenský, možná i lidský. Jsem přesvědčen, že není čas ustupovat, ale čas přehodnotit, co nás dělá silnými: pravda, svoboda, soudržnost.

Pamatujete, jak jsme v minulosti snili o společnosti, kde má každý hlas své právo, kde není ostuda mít názor, ale ostuda mlčet, když jde o pravdu? Dnes ten sen není jen vzpomínkou – je to výzva. Výzva, abychom se nebáli mluvit, nebáli se jednat, nebáli se nést odpovědnost za věci, které se týkají nás všech.

Vidím kolem sebe rozdělení, která trhají společnost – střety mezi těmi, kdo volají po změně, a těmi, kteří se bojí nejistoty. Ale dovolte mi říct: změna, která stojí na strachu, brzo ztrácí svůj smysl. A ten, kdo se schovává za stabilitu bez spravedlnosti, má sice jistotu, ale ztrácí důvěru lidu.

Naše síla spočívá v našich hodnotách: úcta k lidské důstojnosti, odpovědnost za druhé, solidarita mezi generacemi. Když dnes slyším výkřiky nenávisti, když vidím, že slova jsou zbraněmi, chci připomenout: slova jsou také mosty. A mosty stavíme jen tehdy, když jsme ochotni naslouchat.

Proto vás prosím, milí přátelé: nespěchejte k soudu bez znalostí, nenechte se unášet emocemi, ale nepopírejte je ani. Věřím, že pravý společenský dialog je možný jen tam, kde jsou otevřené uši i srdce. A že slova mají hodnotu jen, když je následuje čin — a činy s respektem k člověku.

Nechci, abychom hledali viníky v protivnících, ale pojďme hledat řešení společně. Nechci, abychom žili z krátkodobých výkřiků, ale abychom budovali něco trvalého. Aby naše děti za pár desetiletí mohly říci: „Ano, naše společnost prošla bouří – a přece jsme z ní vyšli silnější.“

Když se podíváme do budoucnosti, uvidíme, že cesta nebude jednoduchá. Bude třeba kompromisů, někdy i bolesti. Ale věřím – a vždy jsem věřil – že národ, který ctí svobodu, lidskost a pravdu, má příležistot překonat i to, co se dnes zdá nepřekonatelné.

Předvolební debata aneb svíčková bez masa

Kamil Bolek — Thu, 18 Sep 2025 21:12:17 +0000

Předvolební debata dnes připomíná nedělní oběd u tchýně. Všichni soutěží, kdo má recept na nejlepší svíčkovou, ale místo ingrediencí slyšíme jen: „Je třeba zrychlit, posílit a reformovat.“ Maso se prý dodá až po volbách.

Moderátoři se snaží uhlídat pořádek, ale je to jako na pískovišti. Jeden staví bábovičku, druhý ji rozkope, třetí už křičí: „Tohle je moje!“ Publikum se směje – konkrétní recepty na budoucnost nikoho neohromí tak, jako dobře mířený útok.

A pak jsou tu regionální speciality. V Ostravě se mluví o dolech, v Praze o metru, v Brně o nádraží, které se staví tak dlouho, že už by tam mohli otevřít muzeum čekání. A politici slibují, že teď to vyjde určitě – ne jako minule.

Ponaučení? Předvolební debata je jako ohňostroj: hodně světla, hodně hluku, a ráno na trávníku zůstanou jen spálené zbytky. A z toho plyne, že když dva slibují totéž, rozhoduje ten, kdo má už aspoň koupenou lopatu.

Pojďme se podívat na tu naši novou víru jménem AI.

Václav Jedlička — Tue, 02 Sep 2025 11:08:48 +0000

V poslední době jsme si mohli všimnout, jak se umělá inteligence tak trochu stává novodobým orákulem. Staří Řekové chodili do Delf, dnešní lidé klikají na ChatGPT. Rozdíl je v tom, že v Delfách se muselo čekat na kouř z oběti, zatímco dneska stačí mít dobré Wi-Fi připojení.

A stejně jako dřív kněží tlumočili vůli Boží, dnes máme inženýry, kteří tlumočí vůli algoritmu. Jen s tím rozdílem, že když kněz nedokázal odpovědět, řekl „Boží cesty jsou nevyzpytatelné“. A když AI neví, napíše „Omlouvám se, ale musíte lépe formulovat svůj dotaz.“ Inu, zázračná podobnost!

A ono je to vlastně stejné jako s vírou v Božské vtělení – někteří říkají: „To není možné, to je jenom stroj!“ A jiní zase: „To je zázrak, vždyť mi to předpovědělo, že když nebudu platit složenky, přijde exekutor!“ Inu, proroctví naprosto spolehlivé.

No a pak je tu ještě ta naše stará dobrá intuice. Víte, lidé tvrdí, že jim něco „říká vnitřní hlas“. Jenže vnitřní hlas se stějně většinou dříve nebo později záhadně přetransformuje do maželčiny nebo tchyniny vůle. Takže jaká byla ta slavná AI? Mimochodem, víte jaký je rozdíl mezi umělou inteligencí a tchyní? AI vám poradí a potom mlčí. Tchyně nikdy neporadí a nemlčí.

Takže ponaučení je jasné: člověk může věřit v Božské vtělení, v algoritmus nebo v intuici. Ale stejně nakonec rozhodne až to, co řekne babička u nedělního oběda. A z toho plyne, že když dva dělají totéž, vždycky má pravdu ten, kdo drží kastról s knedlíky.

Václavův sloupek – Občanské Listy.cz

Umělá inteligence v politice – konečně někdo, kdo přemýšlí!

Číst podobné články

Když opozice mluví, vláda poslouchá – ale jen do konce věty

Číst podobné články

Revoluce v klidu

Číst podobné články

Kdyby dnes promluvil Dubček: Slovo minulosti pro naši současnost

Číst podobné články

Předvolební debata aneb svíčková bez masa

Číst podobné články

Pojďme se podívat na tu naši novou víru jménem AI.

Číst podobné články