Ach, milý lide československý, jak živě se mi v mysli rozhořívá obraz těch časů, kdy srdce národa znovu zatoužilo po očistě, po změně, po naději, že se z prachu politických machinací vynoří nová síla — čerstvá, nezkažená, přímá. Byla to doba po dlouhém období zklamání a otupění, kdy se lid dívával na své vládce s únavou a s pocitem, že mnozí z nich již dávno zapustili kořeny v bahně moci a výhod.
Tehdy se na obzoru zatřpitila jiskra jménem Věci veřejné. Bylo to jméno neobyčejné, znělo jako výzva: „To, co je všech, nesmí být zapomenuto!“ Lidé naslouchali, jak tato nová rodící se síla volá po otevřenosti, po přímé demokracii, po odvaze nazvat věci pravými jmény. Jejich heslo „Pryč s dinosaury“ mělo sílu hromu — mířilo na staré gardy, na ty, kdo se z politiky stali páni, místo služebníků.
Vzpomínám, jak se tehdy v srdcích mnoha mladých, i těch zklamaných, rozhořel díky této jiskře plamínek naděje. V hospodách, na náměstích i v internetových zákoutích se mluvilo o tom, že přichází skutečná změna. A když se k nim přidal Radek John, muž s tváří známou z obrazovky a pověstí neúplatného novináře, hvězda Věcí veřejných zazářila naplno. V jeho postavě spatřovali lidé bojovníka za pravdu, jakýsi symbol návratu slušnosti do veřejného života.
Leč, ach, jak často v dějinách se stává, že plamen, který prudce vzplane, též rychle dohoří. Mladí a nezkušení se setkali s převelikou mocí, jež měla být prostředkem nikoliv cílem. Původní jednota byla rozdrobena na prach. Mocná síla moci a zájmů přidusila ten plamen z jiskry.
A poučení, děti vlasti, zní takto:
Naděje sama nestačí. Každý, kdo volá po změně, musí být připraven ji nést s pokorou, ne s pýchou. Politika není divadlo, kde stačí líbit se davu; je to služba, v níž se pravda měří skutky, vytrvalostí nikoliv povrchními slovy.
A přesto — i ten krátký příběh Věcí veřejných měl smysl. Ukázal, že i lid, zklamaný a unavený, dokáže znovu uvěřit, že se dá věci měnit. A že i pád může být očistou — pro společnost i pro ty, kdo se kdysi hlásili o moc. Jisku nejde zcela uhasit.
A tak ti pravím, milý lide:
Neztrácej víru ve změnu, ale stav ji na pevných základech poctivosti, moudrosti a pokory. Každý věk má své „dinosary“ i své „nové naděje“. Ale skutečná síla národa neleží v těch, kdo mluví nejhlasitěji, nýbrž v těch, kdo konají tiše, spravedlivě a srdcem čistým.
