Kdybychom chtěli určit nejmocnější stát lidských dějin jediným číslem, mohlo by se zdát, že máme jednoduchý úkol. Změříme mapu, spočítáme čtvereční kilometry a vítěz je znám. Jenže dějiny ukazují něco mnohem zajímavějšího. Největší říše, jaká kdy existovala, nebyla tou, jejíž zákony dodnes tvoří jeden ze základů evropského právního myšlení. Nebyla ani říší, jejíž jazyk dal vzniknout celé skupině dnešních evropských jazyků. A říše, která zásadně ovlivnila podobu současné Evropy, byla ve srovnání s největšími impérii překvapivě malá. Otázka proto nezní pouze: Která říše byla největší? Mnohem zajímavější otázka zní: Co vlastně dělá z určitého státu skutečnou velmoc?
- První místo je překvapivě jednoznačné
- Mongolové: největší souvislá říše
- A potom přichází Rusko
- Řím byl mnohem menší, než si často představujeme
- Řím totiž neovládal pouze území
- Impérium může padnout. Jeho instituce mohou přežít.
- Britové změnili svět jiným způsobem
- Mongolové dokazují, že rychlost nestačí
- Co tedy vlastně měříme?
- Největší totiž nemusí znamenat nejmocnější
- Moderní velmoc už nepotřebuje impérium
- Skutečná moc začíná tam, kde končí mapa
- Ověření hlavních údajů
Níže uvedená tabulka ukazuje, proč samotná rozloha nestačí. Římská říše byla několikanásobně menší než Britské impérium, ale její právní, kulturní a institucionální dědictví přežilo více než tisíc let.
| Říše / velmoc | Vrcholné období | Přibližná rozloha | Hlavní typ moci | Dlouhodobé dědictví |
|---|---|---|---|---|
| Britské impérium | 1920–1922 | ≈ 35,5 mil. km² | námořní, koloniální, obchodní | angličtina, právo, parlamentní tradice, globální obchod |
| Mongolská říše | 13. století | ≈ 24 mil. km² | vojenská, kontinentální | propojení Eurasie, obchodní trasy, výměna kultur a technologií |
| Ruské impérium | konec 19. století | ≈ 22,8 mil. km² | kontinentální, vojenská | dlouhodobé geopolitické uspořádání Eurasie |
| Španělské impérium | 18.–19. století | ≈ 13–14 mil. km² | námořní, koloniální | španělština, katolicismus, kulturní vliv v Latinské Americe |
| Francouzská koloniální říše | 20. století | ≈ 11–13 mil. km² | koloniální, kulturní | francouzština, právo, správní tradice |
| Římská říše | kolem roku 117 n. l. | ≈ 5 mil. km² | vojenská, správní, právní | římské právo, latina, infrastruktura, státní správa, evropská kultura |
Níže uvedené hodnocení je orientační a slouží ke srovnání různých forem moci. Nejde o přesný vědecký index, protože jednotlivé říše existovaly v odlišných historických podmínkách.
| Říše | Rozloha | Vojenská síla | Správa a instituce | Ekonomický vliv | Kulturní vliv | Dlouhodobé dědictví | Celkem |
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Britské impérium | 5/5 | 5/5 | 5/5 | 5/5 | 5/5 | 5/5 | 30/30 |
| Římská říše | 2/5 | 5/5 | 5/5 | 4/5 | 5/5 | 5/5 | 26/30 |
| Mongolská říše | 5/5 | 5/5 | 3/5 | 3/5 | 3/5 | 3/5 | 22/30 |
| Ruské impérium | 5/5 | 4/5 | 4/5 | 3/5 | 3/5 | 4/5 | 23/30 |
| Španělské impérium | 4/5 | 4/5 | 4/5 | 4/5 | 5/5 | 5/5 | 26/30 |
| Francouzská koloniální říše | 4/5 | 4/5 | 4/5 | 4/5 | 5/5 | 4/5 | 25/30 |
Vysvětlení legendy:
1/5 = omezený význam v dané kategorii
3/5 = výrazný význam
5/5 = mimořádný nebo globálně určující význam
„Silní dělají, co mohou, a slabí trpí, co musí.“
Thúkydidés, Dějiny peloponéské války
Více článků
První místo je překvapivě jednoznačné
Podle maximální rozlohy území je historickým rekordmanem Britské impérium.
Kolem roku 1920 se rozkládalo na přibližně 35,5 milionu km², tedy téměř na čtvrtině zemské pevniny. Jeho državy ležely na tolika místech planety, že vzniklo slavné úsloví o říši, nad níž slunce nikdy nezapadá.
Britská koruna vládla nebo měla rozhodující moc nad rozsáhlými částmi Severní Ameriky, Afriky, Asie, Austrálie, Oceánie i množstvím ostrovů. Rozsahem se mu žádná jiná historická říše nevyrovnala. Jenže právě zde začíná problém jednoduchého žebříčku. Velká část Britského impéria byla od Londýna vzdálena tisíce kilometrů a jednotlivé državy oddělovaly oceány.
A tak přichází druhý rekordman.
Mongolové: největší souvislá říše
Ve 13. století vzniklo něco, co tehdejší svět do té doby nepoznal.
Mongolové během několika generací ovládli obrovské území od východní Asie přes střední Asii až hluboko do Evropy.
Na svém vrcholu měla Mongolská říše přibližně 24 milionů km² a žilo v ní kolem 110 milionů lidí. Guinness World Records ji označuje za největší souvislou pozemní říši historie. To je zásadní rozdíl proti Britskému impériu. Britská moc byla námořní a globální. Mongolská byla převážně pozemní a geograficky propojená. Obě říše byly obrovské. Ale každá představovala úplně jiný model moci.
A potom přichází Rusko
Na třetím místě podle maximální rozlohy se obvykle objevuje Ruské impérium.
Na přelomu 19. a 20. století zabíralo přibližně 22,8 milionu km². Cambridge University Press uvádí stejnou rozlohu pro Rusko před první světovou válkou. Jeho území se rozprostíralo přes značnou část Eurasie od Evropy až k Tichému oceánu. V tomto případě se objevuje další model velmoci: rozsáhlý stát budovaný postupnou kontinentální expanzí. Británie ovládala oceány. Mongolové vytvořili gigantickou euroasijskou říši během mimořádně rychlé vojenské expanze. Rusko rostlo po staletí postupným posouváním svých hranic. A přesto při pohledu na dějiny evropské civilizace stále něco chybí.
Řím byl mnohem menší, než si často představujeme
Římská říše bývá v evropském historickém vědomí symbolem téměř neomezené moci. Ve skutečnosti však byla z hlediska rozlohy ve srovnání s pozdějšími světovými impérii poměrně malá.
Za císaře Traiana kolem roku 117 n. l., kdy dosáhla svého největšího rozsahu, zabírala přibližně 5 milionů km². Tento údaj potvrzují také akademické práce vycházející z historických rekonstrukcí římského území.
Britské impérium tedy bylo ve své maximální rozloze přibližně sedmkrát větší. Mongolská říše téměř pětkrát větší. Ruské impérium více než čtyřikrát větší. A přesto právě Řím ukazuje, proč je měření velmocí pomocí čtverečních kilometrů nedostatečné.
Řím totiž neovládal pouze území
Římská moc nebyla založena jen na schopnosti dobývat.
Řím vytvořil rozsáhlou správní strukturu, síť měst, komunikací, obchodních tras a právních institucí, které dokázaly propojit velmi rozdílné části říše. Středozemní moře se prakticky stalo vnitřním dopravním prostorem impéria. Římské silnice spojovaly provincie s centrem. Města byla správními a hospodářskými uzly. Obchod překračoval regionální hranice. A především vznikl právní a institucionální systém, jehož vliv přežil samotnou říši.
To je možná vůbec nejzajímavější měřítko velmoci: Jak dlouho její moc působí poté, co samotný stát zmizí?
Impérium může padnout. Jeho instituce mohou přežít.
Západořímská říše přestala existovat v 5. století. Římské dědictví však nezmizelo a Latina zůstala po staletí jazykem vzdělanosti, církve, práva a diplomacie. Z latinského jazyka se vyvinula francouzština, italština, španělština, portugalština, rumunština a další románské jazyky. Římské právo se stalo jedním z významných historických základů kontinentálního evropského právního systému. Římské pojetí občanství, správy, veřejného prostoru, infrastruktury a státní moci ovlivňovalo evropské společnosti ještě mnoho staletí po zániku západního impéria. Dokonce samotná představa „římského dědictví“ byla natolik mocná, že se k Římu později hlásili panovníci a státní útvary, které s původní Římskou říší už téměř nic společného neměly. To je moc úplně jiného druhu.
Britové změnili svět jiným způsobem
Podobně nelze Britské impérium redukovat pouze na barevné plochy na historické mapě. Jeho skutečný globální význam souvisel s námořní mocí, obchodem, průmyslovou revolucí, finančními institucemi a později s rozšířením angličtiny. Britské dědictví je dodnes patrné v právních systémech, parlamentních institucích, správních strukturách i hranicích řady současných států. Angličtina se stala dominantním mezinárodním jazykem vědy, obchodu, diplomacie, technologií a internetu. Ani zde však není možné všechny důsledky britského imperialismu hodnotit pouze pozitivně.
Koloniální vláda přinášela ekonomické využívání, mocenskou nerovnost, zásahy do místních společností a v některých případech také hranice a konflikty, jejichž důsledky přetrvávají dodnes. Velmocenské dědictví proto téměř nikdy není jen příběhem pokroku. Je zároveň příběhem lidí, kteří cenu tohoto pokroku platili.
Mongolové dokazují, že rychlost nestačí
Mongolská říše představuje zase jinou lekci. Její expanze byla ohromující. Během několika desetiletí se Mongolové stali rozhodující silou obrovské části Eurasie. Jenže vytvořit impérium a následně ho dlouhodobě spravovat jsou dvě zcela rozdílné věci. Obrovská říše se postupně rozdělila na několik politických celků a její jednota nevydržela srovnatelně dlouho jako některé jiné historické státní systémy.
Máme tedy další kritérium velmocenské síly: schopnost udržet získané území. Vojenská převaha umožňuje říši vzniknout. Instituce rozhodují o tom, zda dokáže přetrvat.
Co tedy vlastně měříme?
Chceme-li porovnávat velmoci různých historických období, potřebujeme více než jedinou tabulku. Můžeme sledovat nejméně šest základních kritérií:
Rozloha – jak velké území stát kontroluje.
Obyvatelstvo – nad kolika lidmi vykonává moc.
Ekonomika – jak velkou část světového bohatství a obchodu kontroluje.
Vojenská síla – zda dokáže svou moc prosadit a své území ubránit.
Instituce – zda dokáže spravovat rozsáhlé území po delší dobu.
Kulturní a civilizační vliv – zda jeho jazyk, právo, instituce, technologie nebo ideje přežijí jeho politickou existenci.
Jakmile začneme používat těchto šest kritérií, jednoduchý žebříček se rozpadne. A právě tím začíná skutečně zajímavá historie.
Největší totiž nemusí znamenat nejmocnější
Britské impérium získává prvenství v maximální rozloze.
Mongolská říše drží rekord mezi souvislými pozemními říšemi.
Ruské impérium patřilo k největším územním státům historie.
Řím ale ukazuje, že velikost mapy může být pouze jednou částí skutečné moci.
Pět milionů kilometrů čtverečních římského území zanechalo civilizační stopu, kterou můžeme pozorovat téměř o dva tisíce let později. To je pozoruhodný paradox. Stát nemusí ovládat největší území, aby změnil svět.
Moderní velmoc už nepotřebuje impérium
A právě zde se historie dotýká současnosti.
Ve 21. století není nutné formálně připojit cizí území, aby stát získal globální moc. Moderní vliv může být ekonomický, finanční, technologický, vojenský, informační nebo kulturní. Stát může ovlivňovat ostatní země prostřednictvím obchodu, investic, technologií, měny, sankcí, médií, vojenských aliancí nebo kontroly důležitých dodavatelských řetězců.
Mapa může v moderním světě klamat ještě více než v minulosti. Země o relativně malé rozloze může mít obrovský hospodářský nebo technologický vliv. A obrovský stát může mít mnohem menší schopnost ovlivňovat okolní svět, než by jeho velikost napovídala.
Skutečná moc začíná tam, kde končí mapa
Historické říše nám nakonec připomínají jednu jednoduchou skutečnost: Území lze dobýt. Mnohem obtížnější je vytvořit systém, který dokáže získanou moc přeměnit v dlouhodobý vliv. Armáda může posunout hranici, ale silnice, obchod, právo, instituce, vzdělání, jazyk a kultura rozhodují o tom, co po dané velmoci zůstane.
Proto může být odpověď na otázku „která říše byla největší?“ jednoduchá.
Britské impérium.
Na otázku „která říše byla nejmocnější?“ už jednoduchá odpověď neexistuje. A na otázku „která nejvíce změnila svět?“ bychom možná museli vést debatu mezi Británií a Římem, do níž by vstoupily i další civilizace. Právě zde se ukazuje rozdíl mezi velikostí a velikostí dějinného významu.
Skutečnou velikost velmoci totiž možná neměří plocha, kterou dokázala ovládnout, ale svět, který po sobě zanechala.
Ověření hlavních údajů
Historické rozlohy nejsou geodetická měření a u starších říší se mohou podle metodiky mírně lišit. Pro článek bych používala zaokrouhlené hodnoty. Britské impérium mělo kolem roku 1920 přibližně 35,5 milionu km², Mongolská říše kolem roku 1279 asi 24 milionů km² a Ruské impérium přibližně 22,8 milionu km². Guinness World Records
U Říma je dobře podložený odhad přibližně 5 milionů km² za Traiana roku 117 n. l.; tento údaj používá například výzkum London School of Economics založený mimo jiné na datech Digital Atlas of Roman and Medieval Civilization. personal.lse.ac.uk
Pro zajímavé srovnání s dneškem: současné Rusko má podle dat FAO/World Bank zpracovaných Our World in Data přibližně 16,4 milionu km² pevniny. Samotné Britské impérium tak na vrcholu zabíralo více než dvojnásobek dnešní ruské pevninské rozlohy. Our World in Data
Tento článek bych na Občanských listech směřovala do rubriky typu Historie a společnost, Svět, případně Politika a společnost, podle struktury, kterou tam nyní používáš. Tematicky je podle mě velmi silný hlavně proto, že neoslavuje impéria, ale používá je k vysvětlení mechanismů moci a připravuje přirozený most k dnešní geopolitice.
Ponámka k citátu: Jde o známou formulaci z tzv. mélského dialogu, i když české překlady se mohou slovně mírně lišit. Výrok dobře vystihuje tvrdou logiku mocenských vztahů mezi státy: samotná existence práva nebo morálních principů ještě nezaručuje rovnováhu, pokud mezi aktéry existuje zásadní rozdíl v síle.
