Drazí spoluobčané, děti vlasti, synové a dcery Čech a Slovenska,
Náš čas žádá, abychom se znovu shledali nejen jako jednotlivci, nýbrž jako společenství, které zná svou sílu. Neboť síla národa a společenství bratrských národů nespočívá v bohatství, jež se blyští, ani v počtu vojska, jež hřmí, nýbrž v duchu, který se nedá zlomit.
Přicházíme z dlouhé cesty, prošli jsme údolími i výšinami, a přece jsme neztratili sebe. V jazyce, který zpívá svou melodii, v písních, které drží srdce pospolu, v práci, kterou vykonávají naše ruce – tam všude se ukrývá poklad, který je třeba chránit a rozmnožovat.
Tyto listy nejsou jen listem zpráv, nýbrž knihou života, kde se bude psát o tom, co nás činí lidem svobodným, moudrým a tvořivým. Je to ognisko, kde se setká minulost s budoucností, kde se slovo stane činem a čin bude provázen slovem. A to nejen myšlenkou a slovem, nýbrž činem a konkrétní radou.
Budeme hovořit o kořenech, které nás drží, i o křídlech, jež nás vynášejí. O spravedlnosti, která chrání slabé, i o správě, jež má sloužit všem. O zdraví těla i pokoji duše, o práci rukou i vynálezech mysli. A především o soudržnosti lidu, která je nejsilnější zbraní proti všem bouřím světa.
Proto vás vyzývám, milý lide: čtěte, přemýšlejte, sdílejte své příběhy. Deník není jen mým hlasem – je hlasem nás všech. Ať se v něm zrcadlí vaše radosti i starosti, vaše zkušenosti i sny. Neboť pouze když budeme mluvit spolu, porozumíme si. A když si porozumíme, budeme nepřemožitelní.
S úctou, hrdostí i pokorou, Kamil Bolek
