V hlučném světě, kde nás každodenně obklopují hlasy, obrazy a spěch, ztrácí člověk často schopnost zastavit se a naslouchat. A přece je právě ticho cestou, na níž se rodí síla, klid a smysl života.
Ticho není prázdnota. Je to prostor, v němž člověk slyší své srdce, své svědomí i hlas věčnosti. V něm se obnovuje odvaha, rodí se odpuštění a roste pokora. Proto si naši předkové vážili chvílí, kdy mohli usednout stranou a v tichu se modlit, rozjímat nebo prostě jen dýchat.
Modlitba není jen prosba. Je to rozhovor s tím, co nás přesahuje, ať už jej pojmenujeme Bohem, Pravdou či Světlem. Je to chvíle, kdy člověk přestává být sám, kdy se jeho duše napojuje na zdroj, který nikdy nevysychá.
Vnitřní ticho a modlitba nejsou únikem, ale návratem – k sobě samému, k pokoji a k radosti, kterou nelze koupit. Proto hledejme každý den malý okamžik ticha, třeba jen pár minut, abychom obnovili svou sílu.
Cesta ticha a modlitby není vzdálená – je v hlubině každého z nás.
