Život člověka není přímou cestou, ale spíše stezkou s mnoha kameny, překážkami i pády. Někdy klopýtneme vlastní vinou, jindy nás srazí okolnosti. Pád je bolestivý a snadno může vzít člověku odvahu. Avšak skutečná velikost se neměří tím, kolikrát upadneme, nýbrž tím, kolikrát dokážeme znovu povstat.
Dějiny lidstva i našeho národa jsou plné příběhů, kdy lidé nezůstali ležet v prachu. Rolník, který po neúrodě znovu oseje pole. Řemeslník, jenž po nezdaru začne znova od začátku. Národ, který po těžkých ranách znovu pozvedne svou hlavu. V těchto okamžicích se rodí pravá síla, neboť odvaha vstát je důkazem vnitřní nezlomnosti.
Psychologie i zkušenost ukazují, že právě překážky mohou být zdrojem růstu. Každý pád nás učí pokory, každé zvednutí nás učí víře. A právě víra – v sebe, v druhé, v budoucnost – je tím, co dává sílu znovu vykročit.
Pamatujme: žádný neúspěch není poslední, pokud máme odvahu vstát. A každý nový krok je důkazem, že život má smysl i dál.
Odvaha není nikdy nepadnout. Odvaha je se vždy znovu postavit.
