Válka, v níž nejde pouze o území

Po většinu dějin bylo možné válku poměrně snadno rozpoznat. Armády překračovaly hranice, obsazovaly města, ničily infrastrukturu a snažily se protivníkovi vnutit svou politickou vůli. Současné konflikty jsou komplikovanější. Vedle vojenské síly se používají ekonomické sankce, kybernetické operace, propaganda, strategická komunikace, dezinformace, sociální sítě, psychologické působení nebo nejrůznější formy technologického ovlivňování.

V některých případech již nejde pouze o otázku: Kdo ovládne určité území?

Stále významnější může být otázka: Jak budou lidé na tomto území přemýšlet, čemu budou věřit, komu budou důvěřovat a jakou společnost budou chtít vytvářet?

Právě zde lze hledat význam pojmu antropologická válka.

Co vlastně znamená „antropologická“

Antropologie je věda o člověku. Zabývá se lidskými společnostmi, kulturami, institucemi, zvyky, identitou i tím, jak člověk chápe sebe sama a své místo ve světě. Antropologická válka by tedy v nejširším významu představovala konflikt, jehož předmětem není pouze stát nebo jeho území, ale také člověk jako kulturní a společenská bytost. Do takového střetu mohou vstupovat různé představy o rodině, společnosti, národu, náboženství, autoritě, svobodě jednotlivce, úloze státu, vztahu mezi jednotlivcem a komunitou nebo používání moderních technologií. Termín je však třeba používat opatrně. Na rozdíl například od informační nebo psychologické války nejde o jednoznačně vymezenou vojenskou disciplínu.

V odborné literatuře existuje především antropologie války, tedy studium válčení jako kulturního a společenského fenoménu. Už antropolog Bronisław Malinowski ve své práci An Anthropological Analysis of War z roku 1941 upozorňoval, že válku nelze jednoduše vysvětlovat vrozenou lidskou agresivitou. Způsob vedení konfliktů podle něj zásadně ovlivňují společenské instituce, kultura a normy. To je důležitý rozdíl. Antropologie války válku zkoumá. Antropologická válka má označovat určitý typ či rozměr konfliktu.

Od informační války ke kognitivní

Mnohem přesněji definovaným konceptem je dnes kognitivní válka – cognitive warfare.

NATO se tímto tématem systematicky zabývá několik let. Allied Command Transformation popisuje kognitivní válku jako aktivity zaměřené na ovlivňování postojů a chování prostřednictvím působení na poznávací procesy jednotlivců, skupin nebo celých populací.

Zjednodušeně řečeno: cílem není pouze změnit informaci, kterou člověk dostane, ale způsob, jakým informace interpretuje a na jejich základě jedná.

NATO Review už v roce 2021 popsalo lidskou mysl jako nové bojiště. Podstatou kognitivního působení podle této analýzy není pouze ovlivňovat to, co lidé myslí, ale také jak přemýšlejí a následně jednají. NATO Defense College v roce 2026 charakterizovalo kognitivní válku jako využívání informací způsobem, který těží z přirozených zranitelností lidského poznávání a může narušovat nebo manipulovat vnímání reality. Právě kognitivní válka je proto jedním z konceptů, které jsou představě antropologické války nejbližší.

Člověk jako bojiště

Rozdíl mezi jednotlivými formami konfliktu můžeme znázornit jednoduše. Klasická válka útočí především na vojenské kapacity protivníka. Ekonomická válka na jeho hospodářské možnosti. Kybernetická válka na digitální infrastrukturu a informační systémy. Informační válka na informační prostředí. Kognitivní válka se zaměřuje na vnímání, rozhodování a chování člověka. A antropologická válka – pokud tento širší pojem přijmeme – jde ještě dále. Jejím předmětem by byla identita člověka, jeho hodnoty a samotná představa o tom, jak má společnost fungovat. Nejde tedy pouze o přesvědčení člověka, aby podporoval jednu nebo druhou stranu konkrétního konfliktu. Může jít o dlouhodobější změnu kulturních vzorců, společenských institucí a základních představ o světě.

Technologie mění možnosti ovlivňování

Rozvoj digitálních technologií tuto oblast dramaticky proměnil. Nikdy v historii nebylo možné oslovit miliardy lidí prakticky okamžitě a současně přizpůsobovat jednotlivým skupinám rozdílný obsah. Sociální sítě, algoritmické doporučování obsahu, rozsáhlé databáze uživatelského chování a umělá inteligence umožňují analyzovat, jak lidé reagují na jednotlivé informace, témata nebo emoce. To přináší obrovské ekonomické a společenské možnosti, současně ale vzniká prostředí vhodné pro cílené informační působení.

Moderní informační operace proto nemusí vytvářet pouze jednu propagandistickou zprávu určenou celé populaci. Mohou pracovat s rozdílnými skupinami společnosti, využívat jejich obavy, předsudky, konflikty nebo nedůvěru a přizpůsobovat sdělení konkrétnímu publiku. Právě schopnost ovlivňovat vnímání a rozhodování jednotlivců je důvodem, proč NATO věnuje kognitivnímu prostředí stále větší pozornost. V roce 2026 NATO Defense College například upozorňovalo na využívání dezinformací a manipulace k oslabování důvěry a společenských systémů.

Nejde jen o dezinformace

Bylo by však chybou redukovat celý problém pouze na dezinformace. Člověk se nerozhoduje pouze podle faktických informací. Významnou roli hrají emoce, sociální identita, kulturní prostředí, zkušenosti, důvěra v instituce i vztahy s ostatními lidmi. Proto může být velmi účinná i pravdivá informace, pokud je vytržena z kontextu nebo prezentována způsobem, který má vyvolat určitou reakci. Stejně tak nemusí být cílem přesvědčit veřejnost o jedné konkrétní verzi událostí.

Někdy může být účinnější vytvořit prostředí, ve kterém lidé přestanou věřit prakticky čemukoli. Výsledkem potom není přesvědčená společnost, ale společnost dezorientovaná. A dezorientovaná společnost může mít problém přijímat společná rozhodnutí.

Kulturní konflikt ještě není válka

Právě zde je ale nutné zachovat přesnost. Ne každý spor o hodnoty je antropologickou válkou. Demokratická společnost je přirozeně založena na soupeření různých názorů, hodnotových systémů a představ o budoucnosti. Spor mezi konzervativním a liberálním pohledem na společnost nebo debata o technologiích, školství či podobě rodiny samy o sobě nejsou důkazem nějaké skryté války. Stejně tak kulturní změna nemusí být výsledkem cílené operace.

Společnosti se měnily dávno před vznikem internetu – prostřednictvím obchodu, migrace, industrializace, vědeckých objevů, ekonomického vývoje nebo generačních změn. Pojem antropologická válka proto může být užitečný pouze tehdy, pokud pomáhá konkrétní jevy analyzovat. Pokud by se jím vysvětlovala každá společenská změna, ztratil by analytickou hodnotu.

Válka o identitu

Přesto existuje důvod, proč se o lidské identitě v souvislosti s moderními konflikty hovoří. Identita zásadním způsobem ovlivňuje chování společnosti. Člověk se nerozhoduje pouze jako ekonomický jedinec. Současně může být občanem státu, příslušníkem určitého národa, regionu, rodiny, profesní skupiny, náboženské komunity nebo mnoha dalších sociálních prostředí. Pokud se podaří tyto identity postavit proti sobě, může se společnost začít fragmentovat.

Právě rozdělování společnosti a využívání existujících společenských konfliktů patří mezi rizika, o nichž se v souvislosti s kognitivní válkou hovoří. NATO například upozorňuje, že kognitivní působení může být zaměřeno na prohlubování společenských rozporů a ovlivňování přesvědčení a chování jednotlivců i skupin.

Boj o důvěru

Jednou z nejcennějších hodnot moderní společnosti proto může být důvěra, například mezi občany, v instituce, v média, ve vědu, ale také schopnost tyto instituce kriticky kontrolovat. Odolná společnost totiž není společnost, která všemu věří. Stejně tak jí není společnost, která nevěří ničemu. Odolnost vzniká tehdy, když lidé dokážou rozlišovat mezi tvrzením, důkazem, názorem, propagandou a manipulací.

V tomto směru se mění také význam vzdělání. Mediální gramotnost, schopnost práce se zdroji a kritické myšlení přestávají být pouze školními disciplínami. Mohou se stávat součástí bezpečnosti společnosti.

Nové bojiště 21. století

Válka se historicky neustále přizpůsobovala technologiím a společnosti. Střelný prach změnil způsob boje. Průmyslová revoluce umožnila masové armády. Letectví rozšířilo válku do vzduchu. Internet vytvořil kybernetický prostor. Digitální společnost nyní umožňuje další posun – směrem k lidskému vnímání.

Oficiální dokumenty a odborná diskuse dnes používají především pojmy informační operace, psychologické operace, hybridní působení a kognitivní válka. „Antropologická válka“ zůstává širším a méně ustáleným pojmem. Přesto může upozorňovat na významnou skutečnost. Největším strategickým zdrojem moderní společnosti nemusí být pouze její armáda, nerostné suroviny nebo ekonomika. Může jím být také způsob, jakým její obyvatelé chápou svět, sami sebe a společnost, jejíž jsou součástí. A pokud se právě tento prostor stane předmětem systematického soupeření, hranice mezi mírem a konfliktem bude stále obtížnější určit.

Válka budoucnosti totiž nemusí usilovat pouze o dobytí země.

Může usilovat o změnu člověka, který v ní žije.