Dánsko a migrace: co ukazují fakta za příběhem o „likvidaci ghett“

REDAKCE | Občanské Listy.cz — Thu, 24 Sep 2026 11:35:57 +0000

Dánská vláda skutečně zavedla přísná pravidla pro azyl a zásahy do problémových obytných čtvrtí. V roce 2018 představilo Dánsko ambici odstranit do roku 2030 takzvané paralelní společnosti. Opatření zahrnovala proměnu veřejného bydlení, pravidla pro přijímání nájemníků, práci s dětmi i možnost zpřísněných trestů NO-GO zón. Dnes se dánská zkušenost často předkládá jako jednoduchý návod na řešení migrace v celé Evropě. Problém je v tom, že azyl, integrace a bytová politika jsou odlišné oblasti. Každá má jiné cíle a jiná měřítka úspěchu.

Začátek příběhu patří jiné vládě

V březnu 2018 představila strategii „Jedno Dánsko bez paralelních společností“ vláda premiéra Larse Løkke Rasmussena. V květnu téhož roku zveřejnila soubor dílčích politických dohod. Některé podpořili také sociální demokraté. Když se Mette Frederiksenová stala následně premierkou, v přísné politice pokračovala a její vláda prosadila další opatření; nebyla však autorkou této původní strategie. [1]

Roku 2018 úřady evidovaly 29 oblastí tehdy označovaných jako „ghetta“. V prosinci 2024 bylo na seznamu „paralelních společností“ osm oblastí a v prosinci 2025 už jen pět. Údaj o poklesu je tedy skutečný. Není však totéž co tvrzení, že dánský stát odstranil všechny problémy s integrací: seznam zahrnuje obytné oblasti splňující stanovené podmínky. [2]

Co znamenají hranice 50 a 40 procent

Dánská definice „paralelní společnosti“ se týká veřejné obytné oblasti s nejméně tisícem obyvatel. Vedle socioekonomických znaků obsahuje hranici více než 50 procent přistěhovalců a jejich potomků ze zemí, které dánská statistika označuje jako „nezápadní“. Opatření se týká oblastí, které přesahují podíl veřejných rodinných bytů s více jak čtyřiceti procenty přistěhovalců. Cíl dokončení opatření byl stanoven do roku 2030. [3]

Veřejně se hovoří o limitu 30 procent „nezápadních“ obyvatel, jehož překročení prý vede k povinnému přestěhování bez odvolání. Třicetiprocentní hranice se objevuje u samostatné kategorie preventivních oblastí i vedle dalších ukazatelů. Přestavba transformačních oblastí může přesto vést k ukončení nájmů a ke ztrátě dosavadního bydlení. Právě konkrétní výpovědi nájemníci napadli před soudem. [3, 4]

Dánské ministerstvo popisuje více způsobů proměny čtvrtí: novou výstavbu, změnu využití budov, prodej i demolice. Podle jeho souhrnu byla v transformačních plánech nejpoužívanějším nástrojem nová výstavba. [3]

Děti, trestní zóny a skutečná opatření

Součástí dohody z roku 2018 bylo povinné vzdělávací opatření pro jednoleté děti v dotčených oblastech; pravidla počítají s 25 hodinami týdně. Vládní cíl souvisel zejména s dánštinou a včasným zapojením dětí. Pro posouzení takové politiky je potřeba samostatně zkoumat jejich výsledky, dopad na rodiny a přiměřenost zásahu. [1, 5]

Dánsko také zavedlo možnost, aby policie dočasně vymezila zónu se zvýšenou trestní sazbou pro vybrané činy při mimořádné kriminalitě. Neplatí, že každý trestný čin v každé čtvrti na úředním seznamu automaticky znamená dvojnásobný trest. Ministerstvo spravedlnosti výslovně uvádělo vybrané skutky, časové omezení a možnost vyhlásit zónu také mimo sociálně zatížená sídliště. [6]

Azylová čísla poklesu jsou jednoznačná

Dánská statistika vykazuje 10 849 udělených azylových pobytů v roce 2015 a 859 v roce 2024; předběžný údaj za rok 2025 činí 875. Počet podaných žádostí také klesl: z 21 316 v roce 2015 na 2 333 v roce 2024 a předběžně 1 959 v roce 2025. [7]

Roku 2021 dánský parlament schválil právní možnost převádět některé žadatele k posouzení žádosti a případné ochraně do třetí země na základě příslušné dohody a za podmínky souladu s mezinárodními závazky. [7, 8]

Také je třeba připomenout zákon z roku 2016 umožňující použít část peněz či cenností žadatele na náklady jeho pobytu. Zákon vznikl již před vládou Mette Frederiksenové.

Co řekl Soudní dvůr EU

Rozsudek z 18. prosince 2025 je pro dánskou bytovou politiku zásadní, protože se podává jako konečné rozhodnutí. V rosudku se uvádí, že celý zákon porušuje právo EU. Soudní dvůr vyložil pravidla pro posouzení možné přímé či nepřímé diskriminace v případu dotčených nájemníků. Dánskému soudu ponechal rozhodnutí, zda kritérium „nezápadního“ původu ve skutečnosti vede k zakázanému rozdílnému zacházení. Při případném zkoumání nepřímé diskriminace má v úvahu přicházet také legitimní cíl, přiměřenost a právo na respektování domova. Právní otázka je tedy vážná, výsledek sporu však nelze nahradit líbivým sloganem. [4]

Hlasování Evropského parlamentu poměrem 389 ku 206 v březnu 2026 otevřelo jednání o návrhovém nařízení, ale nebylo konečným schválením zákona. V červnu vyjednavači Parlamentu a Rady EU oznámili předběžnou dohodu, která počítá s možností návratových center mimo Unii pro osoby bez práva pobytu. Jde o návraty po ztrátě práva pobytu.

Co si z dánské zkušenosti odnést

Dánsko ukazuje, že stát může stanovit konkrétní cíle, měřit podmínky v obytných čtvrtích a spojovat bytovou politiku s výukou jazyka, vzděláním a veřejnou bezpečností. Zároveň ukazuje cenu těchto rozhodnutí: peníze na proměnu bydlení, možné zásahy do domova a spory o rovné zacházení. Dánská vláda v roce 2018 vyčlenila z bytového fondu na období 2021–2026 deset miliard dánských korun také na renovace a demolice. [1, 4]

Pro českou debatu má smysl položit tyto otázky: Zlepšily se ve sledovaných čtvrtích skutečně výsledky dětí, zaměstnanost a bezpečnost? Přesunuly se některé problémy jinam? Kolik opatření stálo? Které změny lze provést prostřednictvím obcí, škol a správy bydlení bez vytváření nové instituce? A co konkrétního tento dánský model vyřešil?

Této problematice se věnujeme také na našem Fóru Občanských listů, například v tématu Integrace a začlenění nových obyvate l.